Pivovar a sladovna v Libochovicích.

Oborem, který doznal rozmachu na přelomu století, bylo pivovarnictví. Již v roce 1591 udělil Jiří Popel z Lobkovic městu Libochovice mnohé výsady, mezi nimiž byla též výsada vaření piva. V pergamenu sice je psáno, že výsada tato byla městu udělena "z pouhé lásky a milosti". Ač v Libochovicích se vařilo pivo od pradávna a bez poplatků, nyní "z lásky a milosti majitele panství" měl právo pivo vařiti jen ten soused, který byl vyznání katolického, byl vlastníkem domu v uzavření bran" (Budyňské, Lounské, Mostecké) a z každé várky musil zaplatit vrchnosti 1 kopu míš. a 30 grošů a dodat jednu kopu vajec pro zámeckou kuchyni. Z toho vidíme, že i zámecký hejtman Jakub Lhota se vzdal víry pod obojí, aby jeho dům nepozbyl práva na vaření piva.
Město Libochovice mělo původně svůj pivovar v domě 10, později v objektu čp.116.
Pivovar byl od roku 1591 majetkem právovárečného měšťanstva, s výjimkou let 1789 - 1841, kdy právo zisku měšťanstvo postoupilo obci, protože obec neměla dostatečného jmění k zajištění svého provozu.V roce 1841 bylo v Libochovicích 74 právovárečných domů.
Protože v domě čp.10, kde byl doposud městský pivovar, byl v roce 1850 zřízen okresní soud, muselo právovarečné společenství najít jiné řešení a to nachází ve stavbě nového pivovaru, na místě čp.116, kdy doposud byla měšťanská sladovna, v roce 1841 ji získává Právovárečné měšťanstvo a roku 1852 je přistaven pivovar.
V roce 1887 byl nájemcem pivovaru za roční částku 3700 zl. p.Jos. Hloucha. V roce 1901 byl pivovar pronajat hraběti Herbersteinovi za 3300k., a pivovar veden jedním subjektem doznal vzestupu výstavy piva. V roce 1932 právovárečníci pronajali pivovar nájemci Kamile Náprstkové a 8.srpna 1933 valná hromada právovárečníků odprodala pivovar manželům Hrdinovým za 290 000,- (Miloslav Hrdina býval v pivovaře sládkem), výroba v roce 1934 klesá, zaměstnává jen 5 zaměstnanců, v roce 1934 provedli majitelé adaptaci sklepů a opravu celého pivovaru. Podnik se později dočkal dalšímu vzestupu výstavy piva. Výroba : v létě se vařilo 2 - 3 měsíce, v zimě jednou za měsíc, nejmenší odbyt za rok - 30 hektolitrů, nejvyšší - 1000 hektolitrů. Brzdou výroby byl nedostatek financí. Pivovar byl důsledkem vlivu okupace na živnosti od 1.5.1942 uzavřen.
Dnem 19.5.1945 je zavedena národní správa na firmu Pivovar Hrdina, národní správcem se stávají Československé pivovary n.p. Zmocněncem je jmenován dosavadní majitel a sládek Miroslav Hrdina.
Otevřen byl v polovině ledna 1946 a 24.8.1948 znárodněn a do roku 1949 převeden pod Krušnohorské pivovary a v roce 1950 pod pivovar Litoměřice. V roce 1951 nastal jeho definitivní konec. Později byl objekt využíván jako skladiště ovoce a zeleniny a sklad obilí, objekt postupně chátral. V průběhu roku 1992 je navrácen v privatizaci synovi majitele avšak k znovuzrození pivovaru asi již nikdy nedojde, spíše k demolici.
P.Hrdina sice měl podnikatelský záměr, byla založena společnost "Pivovar Hrdina" (společníky jsou: p.Hrdina, Lavko, Tvrz - poslední dva vlastní v té době společnost EMZET Superfild), avšak k uvedenému záměru nedošlo. Později tato společnost kupuje Tři lípy, vstupuje spolu s městem do společnosti, která má znovu zprovoznit bývalý ZK, ale došlo spíše k vytunelování majetku a p.Hrdina zůstává se svým pivovarem sám.
Původní záměr společnosti:
* Vybudovat malý pivovar na 10 000 hektolitrů
* Dovoz zařízení ze SRN.
* Výrobní prostory zkombinovat s restauračním provozem jako jeden sál, kde zároveň host pozoruje výrobu.
* Vybudovat ubytovací zařízení hotelového typu pro 50 osob přímo v areálu pivovaru.
 

Leta 1591 udělil Jiří z Lobkovic městu Libochovicím následující výsadu: a to v záležitostech dědictví týkající se bude řídít podle všeobecného občanského zákona, a pivovar bude užívat měšťanstvo až do dnešního dne, dávky však pak byly při vyvazení gruntů vyzvednuty a užitek z pivovaru rozdělován podle zvláštního usnesení, které bylo oznámeno pozdějí.

Výsada:
Já Jiří Popel z Lobkovic na Libochovicích, Mělníce,Chomutově a Ličkově etc. J.M.C. radda, komorník a nejvyšší hofmistr K. Č. etc.
Vyznávám tímto listem mým přede všemi, kdož jej uzří a čísti neb čtoucí slyšeti bude, že jsou přede mně předstoupili purgmistr a konšelé i všeckna obec města mého Libochovic nad Ohři, poddani moji věrni milí, mně poddaně sami od sebe i také skrze některé dobré lidí prosíc a žádajíc, abych jím a potomkům jejich z dobrotivé štědroty a lásky některé milosti a živnosti městské, čímžby budoucně vzděláni býti mohli, dal a osvobodil.
Jejichžto prosbami poníženými hnut jsa a prohlídajíc k jejich věrnosti a poslušnosti, kterouž jsou k předešlým pánům svým, a obzvláštně ku pánu otci mému nejmilejšímu dobré paměti, též také i ke mně až do této chvíle, jakž na dobré a věrné poddané sluší, všelijak zachovati hleděli a zachovali, take i toho skutečně žádostiv jsa, aby svrchu psané město mé Libochovice, ke kterém už obzvláštní náchylnost mám, v časech nynějších i budoucích tím lépe k vyzdvížení a rozmnožení přijíti mohlo, čím by většími a dostatečnými výsadami, svobodami, živnostmi a milostmi opatřeno a obdarováno bylo; protož s dobrým rozmyslem a bedlivou raddou v ty časy, když jsem to dobře a svobodně jakožto pravý dědičný pán téhož města učiniti mohl, dotčeným měšťanům Libochovským nynějším i budoucím předně tuto milost činím a dávám, aby všickni měšťané města Libochovic obojího pohlaví muži i ženy, též také vdovy i sirotci leta svá mající všecken a všelijaký statek svůj, vlastní jmění a zboží mohovité i nemohovité, na čem by to koli bylo a jakými jmeny jmenováno býti mohlo, kteréž kdekoliv mají aneb míti budou, mohli mezi sebou jedni druhým v městě prodati (však bez gruntův zmenšení), dáti; odkázati a kšaftovati všecken pospolu nebo rozděleně za zdravého života zápisem v soudu zahájeném nebo kšaftem na smrtelné posteli, však na níže psaný způsob: jestliby kdo o svém statku žádného pořízení nebo kšaftu neučinil a nebo zanedbal, a nebo náhlosti smrti z tohoto světa kvapně Božským dopuštěním i jináč bez kšaftu zachvácen byl, a děti ani dědičův žádných po sobě nepozůstavil, tehdy všecek a všelijaký takový statek jeho mohovitý a nemohovitý na nejbližšího přítele a přátele jeho krevní (a kdyby krevních přátel nebylo, na přítele a přátele příbuzné) tu v městě bydlící a s městem trpící a nic na jiné, byť pak i na gruntech mých byli, jakož by přednost a stupňové takových přátelství prokázána a právem rozeznána byla, aby připadl, tak jakž o kšaf'tech a nápadech též i o řízení statkův práva městská plněji svědčí a ukazují. Však jestli žeby žádných přátel krevních ani příbuzných ta v městě Libochovicích nebylo a se nenacházelo, tehdy všeho a všelijakého statku nekšaftovaného a nezřízeného jedna a pravá polovice na mne, dědiče a budoucí mé, druhá pak polovice k záduši a obci Libochovské připadnouti a náležeti má plným právem, a kdyby tak jaký odpor strany kšaftu zřízení a zápisu vznikl, to vše aby podle toho obdarovány právy městskými ohledáno a od purgmistra a konšelův téhož města Libochovic s výhradou vrchního práva rozsuzováno bylo a to vše beze vší mé, dědičův a budoucích mých i toho každého, kdožby koliv téhož města v držení byl, překážky, přerušení a odporu všelijakého.
Druhé: jakož jsou oni měšťané města Libochovic až posavád pivovaru městského tu v městě piva vaříc, užívali, však žádné výsady a obdarování na týž pivovar neměli, protož tolikéž takový pivovar jim a jich potomkům dávám, pouštím a osvobozuji k dědičnému na časy budoucí a věčné vladnutí a užívání tak a na ten zpflsob, aby tiž měšťané v témž pivovaře bílá i ječná piva podle nařízení a pořádku sousedského vařiti, taž piva doma i přes pole, však lidem - cizopanským, vybeyvati, a téhož pivovaru várkami, jak by se jím nejlépe vidělo a zdálo, bez překážky mé a dědičův mých i také budoucích držitelův dotčeného města Libochovic užívati mohli, kteréhož jim žádný budoucně a na časy věčné žádným vymyšleným způsobem odjímati ani žádné překážky v ničem činiti nemá a moci míti nebude.
Což se pak sladův dělání a obilí dotýče, také jim tímto listem tu moc dávám, aby sami sobě slady pšeničné i ječné z obilí svého domácího a nebo jinde koupeného sladovníkům svým dělati dali, a je jedni druhým též i lidem přespolním prodávati a zase kupovati mohli, aniž také k tomu nuceni býti mají, aby ode mně, dědičův mých i také držitelův téhož města Libochovic z obilnice a sladovny mé neb jich obilí a slady bráti a kupovati měli; anobrž ta se jim svoboda poliští a dává, aby od poddaných mých i také od poddaných jiných pánův v městech a v městečkách též i ve všech, netoliko na takové slady, pšenice a ječmeny skupovati, ale taky i jiná všelijaká obilí překupovati a zase prodávati i o tom všelijak beze vši mé a budoucích držitelův města Libochovic překážky i handlovati mohly; kteréžto slady v mleynech mých tu při Libochovicích aby sobě mleli a co by se jich koli semlelo, z toho žádného měřičného, tak jalkž předešlé od starodávna bylo, dáváno a od nich bráno býti nemá,
Však milosti tyto, svobody a obdarování všeckny z štědroty a lásky dané bez přerušení všelijakého na časy budoucí a věčné trvati mají na tento nížepsaný způsob: totiž aby oni měšťané města Libochovic nynější i budoucí po všecky časy v jednostejným náboženství, to jest, v pravé křesťanské, svaté katolické římské víře a řádném velebné svátosti pod jednou způsobou přijímání zůstávali a žádného mezi sebe, kdož by se s ními u víře srovnati nechtěl, nepřijímali, a přijímati ani živnosti mezi sebou příti povinni byli, a k tomu od žádného z dědičův mých a budoucích dotčeného města Libochovic držitelův, aby lidé jiné religii (krom katolické) mezi sebe přijímati, jím se osazovati aneb k provozování nějakého postraného náboženství v domech též místech posvátných dopouštěti měli, nižádným vymyšleným způsobem.
Jakžbykoli to lest lidská vymysliti mohla, nuceni býti nemají. Pakli by toho pod jakýmkoli obmyslem, jakž koli to lest lidská vymysliti může, nezdrželi, a někteří by se mezi ními, ježby se od nich v náboženství dělili, nacházeli, tehdy katoličtí těm a takovým, jakožto postranního a cizího náboženství lidem, těchto milosti ode mně daných a v tomto listu obsažených pod ztracením těch všech obdarování užívati dáti nemají, a kdyby se i to od nich pod srozuměním stalo, že by někdy potomci jich s budoucí vrchnosti na tom se snesli, aby změníc náboženství a od církve svaté katolické Římské i řádného pod jednou přijímání odstoupíce, sobě této milosti podobnou strany odúmrtí, pivováru a jiných artikulův vyžádali, tehdy milost tato má žádným jiným, jedině těm samým, kteříž v předdotčené religii katolické pod jednou přijímání zůstávati budou, sloužiti má a ta nová milost proti této žádné moci míti nemá. Jestli že by pak kdo z dědičův mých a budoucích držitelův města Libochovic jím a budoucích jich v dotčených milostech,. svobodách a obdarováních, obzvláštně pak strany religii katolické římské jakou překážku činiti a je k nějakému jinému novému postrannímu náboženství nutiti chtěl, tehdy tiž měšťané Libochovští v témž katolickém římském náboženství a řádném pod jednou přijímání zůstávající mimo všecky jiné budou míti napřed tu plnou moc, právo a svobodu, kterou jím tímto listem dávám, V tom se k Jeho Milosti Králi Českému nynějšímu i k budoucímu utéci a v tom od JM. skutečného zastání a opatření vyhledávati a dostati, což jím k žádné všetečnosti a neposlušenství, jakoby se vrchnosti své zprotivili, žádným vymyšleným způsobem příčtěno a vyloženo býti nemá. A protož tomu konečně chci, kdožbykoliv panstvi Libochovské aneb samé město 1ibochovice nápadem, trhem, aneb jakýmkoliv jiným způsobem a právem držel, ten a takový každý aby povinnen byl, je při těchto milostech a obdarováních netoliko zůstaviti ale jim je všeckna zouplna tak a pod těmi výminkami nahoře dotčenými stvrditi, a kdoby toho neučinil a nebo učiniti nechtěl, tehdy oni také aby jemu žádné poddanosti a člověčenství dotud, dokudžby se tomu všemu zadost nestalo, neslibovali a slibovati povinni nebyli. Jestliby pak přes to k tomu mocí je míti chtěl, aby se v tom tolikéž k JM. Králi Českému, jako o nahoře dotčené věci tím způsobem utéci a opatření svého vyhledávati mohli.
Kdež poznávaje oni purgmistr a konšele i všecka obec napředpsaného města Libochovic, že z takového mého jím prokázaného dobrodiní, kteréž jim tímto obdarováním jsem učinil a činím, svůj budoucí užitek a vzdělání míti budou, pro dokázání ke mně zase podané vděčnosti za to všeckno, jakž se nahoře píše, toto jsou se mě, dědičům a budoucím mým dobrovolně a jednomyslně dávati a platiti uvolili a připověděli:Předně a nejprve každého roku ospu na den sv. Havla a nebo dvě.neděle Potom z každého lánu dědiny městské též Dubanske, Klapske, kterez jim od starodavna od týž vsi s povolením mým odprodány jsou a oni jich tak a jak koli jinak v držení a užívání vešli, a z kterýchž mě platové peněžitý náležejí, nad ty platy peněžité čtyry strichy obilí na míru jejich Libochovskou, totiž pšenice jeden strich, žita jeden strich, ječmene jeden strich, ovsa jeden strich, kteréžto dědiny Dubanské a Klapské jím na časy budoucí a věčné od žádného odjímány býti nemají, ale vším tím právem jako dědiny městské řízeny a spravovány býti mají. Jestli žeby se pak v panství Libochovickém jaká proměna stala, tak že by tyž vesnice okolní, jakožto Dubany a Klapey, od kterýchž dotčeni měšťané Libochovští lichy dědin k městu užívají, od panství Libochovského odcizeny byly, tehdy předce tyž dědiny s platem a s jich příslušenstvím při témž městě Libochovicích zůstati mají, a oni Libochovští aby jich všech tím právem, jako dědin svých městských, jak:li nahoře dotčeno, užívali a v užívání zůstaveni byli. Druhé: z každého varu piva pšeničného a ječného na prodej a na vyšenkování svařeného platu peněžitého po jedné kopě třiceti groších míšenských, item jednu kopu vajec pro kuchyni.
Mimo kteréžto jejich dobrovolné uvolení v nic více a vyšeji žádným vymyšleným způsobem od žádného potahování aniž také jim platové a povinnosti starodávné přivětšovány, nýbrž při tom při všem, jakž předešle platili a od starodávna vykonávali, také tak ode všech držitelův města Libochovic zůstaveni býti mají.
Pro dokonalejší zdržení a stvrzení takových milostí a obdarování já z počátku psaný Jiří Popel z Lobkovic etc. pečeť svou vlastní k tomuto listu jistým mým vědomím přitisknouti a přivěsiti jsem dal a dožádal jsem se urozených pánův, pána Jiřího Bořity z Martinic a na Smečně, JMC. raddy nejvyššího sudiho království Českého etc., pána Jáchima Novohradského z Kolovrat na Košátkách a Buštěhradě, JMC. raddy a purkrabě Karlšteinského a t. d.
Pána Krištofa z Lobkovic na Bilině, Pátku a Tachově, JMC. raddy, komorníka a nejvyššího kammermistra K. é. etc.,
Pána Oldřicha Felixa z Lobkovic na Bilíně, Beškovicích, Kosti, Nové Bistřici, JM. arciknížete Arnošta Rakouského komorníka etc.,že jsou vedle pečeti mé tolikéž pečeti své (však dědičům a budoucím jich beze škody) k tomuž listu na svědomí přitisknouti a přivěsiti dali.
Jenž jest dán v pondělí po neděli Laetare leta tisícého pětistého devadesátého prvního."

Další privilegum od Šternbeků z roku 1614:
Dne 12. listopadu 1614 udělil Adam ze Sternberga městu Libochovicím následovní výsadu:
Já, Adam ze Sternberga a na Bechyni atd. atd. nejvyšší purkrabě Pražský atd. Oznamují tímto listem mým obecně předevšemi, kdežkoliv čten neb čtoucí slišán bude, že jsou přede mne předstoupili purkmistr a konšele i všeckni obyvatele města mého Libochovic nad Ohři, pod dani mojí věrní milí, a to přednesli, kterak by od předešlých pánův svých a držitelův téhož města Libochovic za jejich věrnost a poslušnost vždycky zachovalou některými milostmi, právy, živnostmi, privilegiemi a svobodami obdarováni a opatřeni byli, kterýchž jsou až posavád bez překážky všelijaké užívají a užívají, žádajíc, abych jím ty a taková privilegia a výsady obnovil a potvrdil.
I poznávaje věc býti slušnou a náležitou s dobrým rozmyslem mým a z bedlivého uvážení, jakožto pravý a dědičný pán města Libochovic tak činím a dotčeným měšťanům a obyvatelům Libochovským nynějším i budoucím: totiž list od urozeného pána pána Jiřího Popela z Lobkovic na Libochovicích, Mělníce, Chomutově a Ličkově atd. na onen čas JMC. raddy, komorníka a nejvyššího hofmistra království Českého atd. učiněný, kterýž jim předně na náboženství římské katolické svědčí a potom kšaftové řízení a zapisování jedni druhým statkův; item nápadové krevní i příbuzní vedle práv městských beze vši překážky vrchnosti, držitelův města Libochovic přerušení a odporův všelijakých osvobozeni jsou, i také jistý nápad, kdyby žádných přátel krevních neb příbuzných nebylo, na vrchnost, obec Libochovskou a záduši vymíněn jest.
Item pivovar městský na vaření piv pšeničných a ječných na samé město a na vybývání doma a lidem cizopanským, kdežto jim také dělání, skupování a prodávání a mletí beze všeho ouplatku a (bez) dávání z nich měřičného sladu a handl ve všelijakém obilí - dědičně a věčně propuštěn a k mocnému vládnutí a užívání utvrzen jest, kterýž jim žádným vymyšleným způsobem odjímán a v něm držitelův a vrchnosti města Libochovic nižádná překážka činěna býti nemá, - jehož jest datum v pondě1i po neděli Laetare 1. 1591, jakž v sobě to privilegium se všemi jinými výminkami, punkty a k1ausulemi šířeji obsahuje a zavírá, stvrzuji, schvaluji a jakoby tuto slovo od slova vepsáno bylo, obnovuji.
Toho na potvrzení a k dokonalejšímu pojištění já z počátku psaný Adam ze Sternberga atd. pečet svou vlastní k tomuto listu jistým mým vědomím přitisknouti a přivěsiti jsem dal a dožádal jsem se urozených pánův pánův - pána Jaroslava Bořity z Martinic na Smečně, Bílém Oujezdci, Okoři a Malikovicích JMC. raddy, komorníka, místodržícího a dvoru JMC. maršá1ka v království Českém, a pána Štěpána Jiřího ze Sternberga na Posto1oprtech a Vodolicích, též JMC. raddy a koruny České německých lén hejtmana, pána bratra mého nejmilejšího, a urozeného a statečného rytíře p. Vácslava Viduny Obytecského z Obytec, někdy hejtmana mého panství Libochovického a Budyňského, a již nyní úředníka podkomořího při deskách zemských v království Českém, že jsou vedle pečeti mé tolikéž pečeti své sobě však a budoucím svým beze škody, k témuž listu na svědomí přitisknouti a přivěsiti dali. Jehož jest datum na Libochovicích ve středu po svatým Martině (12. listopadu) léta od narození Syna Božího tisícího šestistého čtrnáctého.
(Dle opisu notářem Samuelem Kašparem Tatýrkem z Heldenburgu dne 29. ledna 1686 zhotoveného a potvrzeného.)